Hejnice
Nahrávka audioprůvodce
Fotogalerie
Chrám Navštívení Panny Marie
Hejnice, německy Haindorf (ves v háji), leží v zeleném údolí řeky Smědé obklopené jizerskohorskými bučinami – přírodní památkou UNESCO. Místo má mnohasetletou poutní tradici, na jejímž počátku je legenda o zázračném uzdravení.
Legenda
Podle pověsti bylo poutní místo založeno v roce 1211. Legenda vypráví příběh sítaře z nedalekého Lužce, kde žil se svou nemocnou ženou a dítětem. Přes hejnické lesy chodíval za prací. Odpočíval na skalním ostrohu pod lípou. Podle tradice usnul a zdál se mu sen, ve kterém uviděl lípu zalitou září, na větvích seděli andělé a jeden z nich mu pravil: „Jsi na zázračném místě. Jdi domů a vrať se s obrázkem Matky Boží, aby každý, kdo v budoucnu půjde kolem, se mohl zastavit a mít účast na jeho milosti. Tobě se pak za odměnu uzdraví žena i dítě.“ Sítař uposlechl Božího slova a vydal se do nedaleké Žitavy prodat své zboží. Za utržené peníze koupil sošku Panny Marie. Vrátil se s ní do Hejnic a vložil ji do duté lípy. Síťařova žena a dítě se skutečně zázračně uzdravily, z čehož byla velká novina, která se roznesla po okolí. Lidé začali putovat k lípě a prosili o pomoc. Toto požehnané poutní místo také nabylo na velké úctě u frýdlantských pánů.
Historie
Roku 1278 koupil frýdlantské panství Rulko z Bibersteina. V roce 1346 ustanovil míšeňský biskup pro poutní místo v Hejnicích kněze z Raspenavy. Kvůli mnoha poutníkům se kostelík do roku 1472 stále rozšiřoval. Kostel byl slavnostně vysvěcen 2. září 1498. Po smrti Kryštofa Bibersteina připadlo panství císaři Ferdinandovi I., který ho prodal v roce 1558 protestantskému rodu Redernů, kteří po svém příchodu změnili všechny kostely na protestantské. Poutní kostel v Hejnicích zůstal katolickým, ale byl uzavřen. K jeho otevření nepomohly ani prosebné dopisy významných osobností. Neústupná k otevření kostela byla i manželka frýdlantského pána, Kateřina, která odvezla celý kostelní poklad i s milostnou madonkou v roce 1609 na svůj liberecký zámek. Ten lehl roku 1615 popelem. Jako zázrakem nebyla milostná hejnická soška zničena. Mezi lidmi se vyprávělo, že to byl Boží trest za Kateřininu zpupnost. Ta ještě téhož dne sošku Bohorodičky vrátila zpět do hejnického kostela. Roku 1622 koupil frýdlantské panství vojevůdce Albrecht z Valdštejna, který kostel opravil a znovu zpřístupnil. Roku 1636 se novými majiteli Frýdlantska se stávají Gallasové. Za jejich panování dosáhl věhlas poutního kostela svého vrcholu. Poutní slavnosti byly navštěvovány až sedmi tisíci poutníky. Proto se hrabě František Ferdinand Gallas a jeho žena Johana Emerenciána rozhodli zastřešit obvod kostela ambity, které dodnes slouží jako křížová cesta. Hrabě povolal do Hejnic františkány a nechal postavit v blízkosti kostela klášter. Za to měli františkáni sloužit jednou týdně mši svatou za zemřelé patrony rodiny Gallasů. Plány s budováním poutního místa nenarušila ani smrt Františka Ferdinanda IV. ledna 1697, který byl jako první uložen do hrobky pod kostelem. Na místě původního kostela byl mezi léty 1722-1729 postaven nový podle. Nový chrám byl s velkou slávou vysvěcen 1. července 1725.
Nelehké zkoušky hejnického kostela a kláštera
Chrám i klášter byl několikrát opravován. Za josefínských reforem byly zase z kostela odvezeny všechny cennosti do Vídně. S rozsáhlými opravami začal František Clam-Gallas až v roce 1900. V květnu 1914 zvonily ve zvonicích tři nové zvony, ale ty byly záhy sňaty a použity na výrobu zbraní pro 1. světovou válku. V roce 1924 byly sice zavěšeny nové zvony, avšak je potkal stejný osud za 2. světové války. Po válce byli z Hejnice františkáni vyhnáni. V roce 1950 je klášter a kostel obsazen Státní bezpečností. Klášter se na pět let stává centralizačním a internačním táborem. Později je klášter využíván jako charitní domov pro řádové sestry, jako školní jídelna, družina a školní zahrada. Po otevření nové budovy školy roku 1977 zůstává klášter opuštěn a spravován Severočeským muzeem. Klášterní zahrada je v polovině 80. letech nesmyslně protnuta silnicí, barokní památkově chráněné zeď stržena a s ní mizí i prastaré stromy a keře. Od 50. do 80. let klášter a kostel chátrají. Změnu přinesla až Sametová revoluce. V roce 1989 se do Čech se vrátil páter Dr. Miloš Raban, který celý poutní areál pozvedl a s významnou finanční pomocí sudetských Němců, Evropské unie a Dalibora Dědka obnovil.
Kostel s klášterem jsou od 90. let minulého století celoročně přístupny veřejnosti.
