Horní Police

Za vznikem tohoto poutního místa stojí nalezená soška těhotné Panny Marie, kterou dle pověsti zbožné ruce vytáhly z vody na břeh. Byla přenesena do kostela a začaly k ní proudit davy věřících.

Historie

První zmínka o kostele je v listině z 23. června 1291, kdy se potvrzuje patronátní právo doksanského kláštera k Horní Polici. První doloženou zprávou o farnosti je potom zápis z roku 1358, kde je uvedena prezentace nového faráře. V roce 1426 byla Police dobyta husity a kostel zničen. Po husitských válkách je k dispozici další doklad o ustanovení faráře až kolem roku 1600. V roce 1523 byla nalezena na břehu Ploučnice dřevěná soška těhotné Panny Marie a od ní se traduje vznik poutního místa. Dle ústního podání „zbožné ruce vytáhly sošku na břeh a přijaly ji jako nebeský dar“. Socha byla přenesena do kostela a do Horní Police začali přicházet věřící, aby se před sochou modlili. Historické pozadí pro tuto legendu říká, že z Německa se začalo šířit učení Martina Luthera. Pod vlivem nového učení začali lidé odmítat úctu k mariánským obrazům a sochám. Dokonce je i vyhazovali, a to se pravděpodobně stalo i s touto sochou Matky Boží. Na místě nálezu bylo v roce 1714 postaveno sousoší s totožným vzhledem se soškou nalezenou. Je dvouobličejová. Jedna tvář hledí na zámek, druhá na kostel.

S nárůstem počtu přicházejících poutníků se kostel ukázal být nedostatečným. Farář Michael Gabriel Jantsch se obrátil na majitele kostela Julia Františka, aby nechal kostel rozšířit. Ten k sobě povolal stavitele Julia Broggia, který v roce 1688 začal se stavbou nového kostela. Po smrti Julia Františka v roce 1689 převzala panství jeho dcera Anna Marie Františka, která po něm stavbu kostela dokončila. Brzy se ukázalo, že nový kostel stále nestačil, a tak Anna Marie rozhodla o jeho dalším rozšířením. Nová stavba začala v roce 1717. Stavební práce byly dokončeny k roku 1725. Ke kostelu byla přistavěna sakristie a boční lodě, kostel byl obehnán ambity s kaplemi. V roce 1721 byla zřízena zadní budova fary, tzv. kaplanka. Pro velké množství poutníků se velkovévodkyně rozhodla zdejší faru povýšit na arciděkanství. Vrcholnou návštěvnost lze vidět v letech 1730–1760. Plným právem lze uvést, že Mariánská Police vedle Bohosudova byla v severních Čechách nejvíce navštíveným místem. V letech 1779–1808 byl arciděkanem v Horní Polici Wenzel Hocke, nekonvenční duchovní, o němž se vyprávělo množství anekdot a příběhů a pod přezdívkou Hockewanzel byl námětem pro knihy, a dokonce pro divadelní hry. V roce 1861 nechal majitel panství císař Ferdinand provést renovaci kostela. Další opravy prováděl jednak kvůli poničení areálu výbuchem bomby na konci války roku 1945 jednak pro celkově zchátralý stav arciděkan Josef Stejskal v letech 1954–2014. Od roku 2018 areál prochází generální obnovou za finanční pomoci Evropské unie. Obnovený kostel a zvonice byly otevřeny v roce 2020 a jsou navštěvovány jak poutníky, tak turisty. Areál i kostel zaujmou svou nápaditostí a barevným řešením poslední přestavby z 20. let 18. století, jejímž autorem je toskánský dvorní stavitel Václav Špaček.

Hornopolické zázraky

Hornopolické zázraky jsou spojeny s uzdravením pro velkou víru a osobní statečnost trpících, kteří veškerou naději upjali k Panně Marii hornopolické. Například zákupský občan Matěj Hoser byl zajat v době třicetileté války a odveden až do Úštěku. A že byl stálým návštěvníkem Horní Police, tak volal ve své víře o pomoc Matku Boží. Byl vyslyšen. Když usnula stráž, odvázal se a s řetězem utekl do Horní Police. Když se blížil ke kostelu, najednou řetězy samy odpadly. Poděkoval Panně Marii. Na důkaz skutku jsou dodnes tyto řetězy uchovány na památku v křížové cestě. Takových zázraků je ve farní kronice dochováno 160. Zatím posledním zdokumentovaným zázrakem je uzdravení dvouletého Edmunda Grohmanna z Dolní Chřibské z ochrnutí v roce 1864.